Vánoční úklid
22.12.2020
Je to poněkud zvláštní doba. Všude, kam se podíváte, je Covid. I na mě došlo! Setkal jsem se s coviďákem. Blíží se Vánoce, a přestože bych je nechtěl trávit sám v karanténě, určitě bych je nechtěl trávit ve strachu, že bych to mohl přitáhnout třeba k někomu blízkému, a tak jsem šel na test.
Nebudu Vás napínat, test vyšel negativní, já se cítím naprosto skvěle a díky tomu jsem měl možnost poprvé v životě pracovat na tzv. homeoffice. První dny mi to přišlo, jako kdybych byl v práci. Spousta práce a vlastně díky mé nepřítomnosti složitější řešení situací. Jenže po víkendu je vše jinak. Většina mých kolegů má už dovolenou a hned v pondělí jsem okusil takové velmi mírné tempo. Řekl jsem si, že když se naskytla taková příležitost většího množství volného času, využiji jej! Udělám si doma takový velký vánoční úklid!
Abych to upřesnil, velký vánoční úklid sklepa. Rozumějte – sklep se rovná místo pro rybařinu. A chytat ryby není jen o tom brzy vstávat, sedět u vody a buď tahat jednu rybu za druhou nebo tam jen sedět a čumět, protože to vůbec nebere. K rybaření je potřeba mnoho výbavy. Asi nemá smysl tu vše jmenovat, zkrátka je toho fakt dost! A samozřejmě je také potřeba se o tuto výbavu starat. Bývá zvykem, že před započetím nové sezony se dělá taková velká údržba všeho vybavení. Vše důkladně očistit i ty nejmenší detaily jako jsou očka prutů, všechny možné záhyby navijáků, vymotat staré vlasce, přerovnat obsah krabiček a spoustu dalších věcí. Vzhledem k tomu, že nemám pouze jeden prut a naviják, není to práce na pět minut. Zabere to poměrně dost času, řádově i několik hodin. Čistím, uklízím a uspořádávám si své vybavení. Hledím tak na ten svůj sklep a mám pocit, že je poněkud neuspořádaný. Pořídil jsem tedy poličky, háčky, skoby, věšáky a započala kompletní reorganizace.
Kdo už někdy uklízel, ví jedno – když se uklízí pořádně, musí se vlastně nejdřív udělat větší nepořádek. Vše vyklidit, což zapříčinilo nepořádek v podobě jedné velké hromady. Namontovat poličky a háčky, skoby a věšáky a následně vše zase narovnat, srovnat, přerovnat, porovnat, vyrovnat nebo urovnat. A klidně pořád a pořád dokola, dokud to nebude dokonalé. V tom sklepě jsem strávil celé odpoledne, konkrétně to bylo více než šest hodin. Dokonce jsem nebyl línej zajít si úplně nahoru do bytu pro kafe, čaj nebo svačinu a zase sejít dolů a pokračovat v reorganizaci. Výsledek byl samozřejmě skvělý a já jsem na něj náležitě hrdý. Radost, s jakou jsem opouštěl krásný čistý vyvoněný sklep mi dala ohromnou motivaci a chuť do dalšího uklízení – udělám velký vánoční úklid i v bytě!
Teda musím říct, že blbější nápad jsem vážně nemohl mít. Se vší vervou a motivací jsem se pustil do uklízení. Nastal velmi podobný scénář, nejdříve vyndat oblečení, přeskládat, obdobně i obsah jiných skříní nebo kuchyňské linky tyto prostory očistit a teprve poté to zase všechno srovnat zpátky. Aktuálně se nacházím ve fázi nepořádku, nebo spíše ve fázi bordelu, který se má rovnat. Jenomže ta motivace, ta chuť uklidit si, je v…Zkrátka není! Zmizela! A tak tu sedím na gauči, vlevo nepořádek, vpravo bordel. A přemýšlím, co teď s tím? Nenapadá mě nic. Chce to pauzu! Jdu do ložnice, kde mám uložené dárky. Beru si do ruky jeden z prutů, co mám pro bráchu a představuji si, co bude říkat, až ho uvidí, protože to je opravdu velké překvapení. Je to moc pěkný prut. Zkouším akci, prohlížím si vinutí karbonu, precizní sedlo navijáku a velmi decentní korkovou rukojeť. Po chvilce prut zase uklidím a rozejdu se zpět k obývacímu pokoji, kde na mě ihned mává nepořádek s bordelem. Zastavím se a v duchu si říkám: „Ještě tu mám to křeslo! Jdu si ho radši taky prohlídnout, ať mu to není líto.“ A tak se jdu kochat jiným dárkem.
Přemlouvání pokračuje i nadále. Znovu sedím na gauči a co se týče úklidu, žádný pokrok. Hlavu si opírám o ruce, za sebou mám asi hodinu něčeho, co připomíná úklid a do toho hledám a naháním motivaci, jako když Rocky ve dvojce honil tu slepici. Dopadne to dobře, to vím. Ale příště už si sakra rozmyslím, jestli se do něčeho takového pustím. Mamka mi vždycky, když jsem si konečně uklidil pokoj, říkala: „No podívej se, jak máš pěkně uklizeno, neříkej mi, že z toho nemáš radost?“
NEMÁM! Tohle platí jenom pro sklepy!