První chytání
24.1.2021
Rybaření v zimě není příliš vyhledávané. Vaše oblíbená místa jsou velmi často nepřístupná díky vrstvě ledu, který pokrývá vodní plochu. Voda je chladná a ryby v ní jsou mnohem méně hladové a stahují se do svých zimovišť, která není snadné najít. Plus ještě jedna věc. V zimě je teda i dost velká zima, mrzne, sněží a tak. Chytání v zimě má však i jednu velkou výhodu. Ryby zkrátka moc neberou, což odradí většinu rybářů, zejména těch, kteří si k vodě chodí plnit mrazáky, takže jste tam téměř vždy sami. A to je po minulém roce, který se díky zákazům nesl v duchu enormního nárůstu rybářů, moc velké lákadlo. A když navíc nejste Držgrešle Hamoun, může vám být u vody příjemně teplo, i když je okolo nuly.
Vánoce jsem si nedobrovolně prodloužil o další karanténu a ať chcete či nikoliv, trochu vám to leze na mozek. Nikam nesmíte, když je venku krásně, svítí sluníčko a vy trčíte doma, tak potom i doma rybaříte a chytáte láhev s vodou. Pak přijde konec karantény, vy můžete zase normálně fungovat a hned plánujete, jak s tímto darem naložit.
Celý týden jsem poctivě sledoval počasí v naději, že konec pracovního týdne, který byl opravdu teplý se přece jen víc podepíše i na víkendu, a to prudké ochlazení se posune alespoň o jeden den. To se nakonec úplně nekonalo, zejména teplota klesla proklatě nízko. Nicméně když jsem se šel projít a viděl, jak čerstvá sněhová nadílka rychle taje a pomáhá tomu i zářící slunce, bylo jasné, že dnes doma sedět nebudu, i kdyby měly trakaře padat.
Mám sbaleno, naloženo a vyrážím. Cesta trvá jen 20 minut, takže než se stačilo zahřát auto, už opět parkuji. Poberu všechny věci z auta a mířím na své oblíbené místo. Blížím se k lávce přes řeku - ta lávka je skvělá! Když po ní jdete, řekněme ráznějším krokem, a ještě se u toho pohupujete v kolenou, tak se ta lávka začne celá vlnit. Pak už stačí pozorovat lidi stojící kousek před vámi, jak se začínají otáčet, jestli se ta lávka nehoupe nějak podezřele hodně. V tu chvíli samozřejmě musíte krok zvolnit, aby nikdo nepoznal, že jste lávku rozhoupali schválně! Již jsem ve fázi volnějšího kroku, když vidím pár, který jde naproti mně. Jak se tak blížíme k sobě, vidím, že si mě oba prohlížejí s neobvyklým zájmem a vidím ty otazníky nad jejich hlavami, kam to jako v tomhle počasí jdu. Po chvíli oba sjedou očima na podběrák a pruty, takže jim asi došlo, že nejdu se solí do krmelce, ale na ryby a jejich pohledy jsou již mnohem jasnější. „No to je blázen, on jde v tomhle na ryby!“ jako by si oba říkali. Míjíme se, on mě nezajímá, ale ona je hezká, a tak se na ni dívám dál a když už si asi myslela, že nevidím její výraz ve tváři, pozvedla obočí a já už si byl jistý. Ne, ne. Blázen ne. Magor! To se jí honilo hlavou a jemu určitě taky. Já se jen tak usmál pod fousy, a v duchu jsem si zvolal: „Tak jsem magor, no a cóóó!“
Rozkládám židli, odkládám batoh, pruty a vše co mám v rukách. Chvíli jen stojím, dívám se po okolí, jestli neuvidím nějakého dalšího magora, chvíli jen hledím na poletující sněhové vločky. Zhluboka se nadechnu a začnu vybalovat. Vidličky, podběrák – ten asi fakt nebude třeba, ale už tak ze zvyku, rozložím pruty a připravím nástrahy. Vše s neobvyklým klidem a lehkostí, velmi pomalu. Opravdu si užívám, že jsem zase u vody. Trvá to jen pár minut a nahazuji první prut, po chvíli druhý, pak usednu, naliji si čaj – černý s medem a citrónem, tzv. křemeňáčkový. Rukou šátrám v batohu, pozorujíc u toho pečlivě své pruty. Za chvíli ale znejistím, poněvadž to, co hledá šátrající ruka tam asi není! Připravoval jsem se dlouho a pomalu, a přesto jsem na něco zapomněl! Zapomněl jsem doma štrůdl, co jsem si chtěl dát k tomu čaji! A dokonce přesně vidím, kde jsem ho zapomněl, jak tam leží v plastové krabičce s modrým víčkem hned vedle rychlovarné konvice. Inu, nevadí. Naštěstí jsem si vzal víc rohlíků jako nástrahu, hlad tedy určitě nebude! Mám i dost burizonů v krabičce.
Po třech hodinách mi dochází krmení, které jsem si připravil. „Poslední hod“ zvolám si jen tak pro sebe v hlavě, učiním tak a začínám pomalu uklízet. Chvíli si ještě sednu, opět se rozhlédnu po okolí, zrovna se kousek ode mě perou dvě nutrie o klacík, což je docela zábava, protože u toho dělají legrační zvuky. Jedna zní, jako by říkala „Mé!“ a ta druhá jí odpovídá: „Né!“ Příroda je ale spravedlivá, klacík se pod tlakem jejich mohutných zubů zlomil, a tak má každá svůj!
Pruty jsou z vody venku, vše sbaleno a připraveno v mých rukách a zavěšené na ramenou. Odcházím směrem k autu a mám na tváři velmi spokojený úsměv, který neumím zakrýt, ani když jdou okolo lidi. Samozřejmě nezapomenu trochu rozvlnit lávku a přemýšlím, kam se vydám příští víkend.
Závěrem bych se rád pochlubil bilancí z prvního letošního chytání. Neměl jsem ani záběr! Ale nějak mi to vůbec nevadilo.
Vánoční úklid
22.12.2020
Je to poněkud zvláštní doba. Všude, kam se podíváte, je Covid. I na mě došlo! Setkal jsem se s coviďákem. Blíží se Vánoce, a přestože bych je nechtěl trávit sám v karanténě, určitě bych je nechtěl trávit ve strachu, že bych to mohl přitáhnout třeba k někomu blízkému, a tak jsem šel na test.
Nebudu Vás napínat, test vyšel negativní, já se cítím naprosto skvěle a díky tomu jsem měl možnost poprvé v životě pracovat na tzv. homeoffice. První dny mi to přišlo, jako kdybych byl v práci. Spousta práce a vlastně díky mé nepřítomnosti složitější řešení situací. Jenže po víkendu je vše jinak. Většina mých kolegů má už dovolenou a hned v pondělí jsem okusil takové velmi mírné tempo. Řekl jsem si, že když se naskytla taková příležitost většího množství volného času, využiji jej! Udělám si doma takový velký vánoční úklid!
Abych to upřesnil, velký vánoční úklid sklepa. Rozumějte – sklep se rovná místo pro rybařinu. A chytat ryby není jen o tom brzy vstávat, sedět u vody a buď tahat jednu rybu za druhou nebo tam jen sedět a čumět, protože to vůbec nebere. K rybaření je potřeba mnoho výbavy. Asi nemá smysl tu vše jmenovat, zkrátka je toho fakt dost! A samozřejmě je také potřeba se o tuto výbavu starat. Bývá zvykem, že před započetím nové sezony se dělá taková velká údržba všeho vybavení. Vše důkladně očistit i ty nejmenší detaily jako jsou očka prutů, všechny možné záhyby navijáků, vymotat staré vlasce, přerovnat obsah krabiček a spoustu dalších věcí. Vzhledem k tomu, že nemám pouze jeden prut a naviják, není to práce na pět minut. Zabere to poměrně dost času, řádově i několik hodin. Čistím, uklízím a uspořádávám si své vybavení. Hledím tak na ten svůj sklep a mám pocit, že je poněkud neuspořádaný. Pořídil jsem tedy poličky, háčky, skoby, věšáky a započala kompletní reorganizace.
Kdo už někdy uklízel, ví jedno – když se uklízí pořádně, musí se vlastně nejdřív udělat větší nepořádek. Vše vyklidit, což zapříčinilo nepořádek v podobě jedné velké hromady. Namontovat poličky a háčky, skoby a věšáky a následně vše zase narovnat, srovnat, přerovnat, porovnat, vyrovnat nebo urovnat. A klidně pořád a pořád dokola, dokud to nebude dokonalé. V tom sklepě jsem strávil celé odpoledne, konkrétně to bylo více než šest hodin. Dokonce jsem nebyl línej zajít si úplně nahoru do bytu pro kafe, čaj nebo svačinu a zase sejít dolů a pokračovat v reorganizaci. Výsledek byl samozřejmě skvělý a já jsem na něj náležitě hrdý. Radost, s jakou jsem opouštěl krásný čistý vyvoněný sklep mi dala ohromnou motivaci a chuť do dalšího uklízení – udělám velký vánoční úklid i v bytě!
Teda musím říct, že blbější nápad jsem vážně nemohl mít. Se vší vervou a motivací jsem se pustil do uklízení. Nastal velmi podobný scénář, nejdříve vyndat oblečení, přeskládat, obdobně i obsah jiných skříní nebo kuchyňské linky tyto prostory očistit a teprve poté to zase všechno srovnat zpátky. Aktuálně se nacházím ve fázi nepořádku, nebo spíše ve fázi bordelu, který se má rovnat. Jenomže ta motivace, ta chuť uklidit si, je v…Zkrátka není! Zmizela! A tak tu sedím na gauči, vlevo nepořádek, vpravo bordel. A přemýšlím, co teď s tím? Nenapadá mě nic. Chce to pauzu! Jdu do ložnice, kde mám uložené dárky. Beru si do ruky jeden z prutů, co mám pro bráchu a představuji si, co bude říkat, až ho uvidí, protože to je opravdu velké překvapení. Je to moc pěkný prut. Zkouším akci, prohlížím si vinutí karbonu, precizní sedlo navijáku a velmi decentní korkovou rukojeť. Po chvilce prut zase uklidím a rozejdu se zpět k obývacímu pokoji, kde na mě ihned mává nepořádek s bordelem. Zastavím se a v duchu si říkám: „Ještě tu mám to křeslo! Jdu si ho radši taky prohlídnout, ať mu to není líto.“ A tak se jdu kochat jiným dárkem.
Přemlouvání pokračuje i nadále. Znovu sedím na gauči a co se týče úklidu, žádný pokrok. Hlavu si opírám o ruce, za sebou mám asi hodinu něčeho, co připomíná úklid a do toho hledám a naháním motivaci, jako když Rocky ve dvojce honil tu slepici. Dopadne to dobře, to vím. Ale příště už si sakra rozmyslím, jestli se do něčeho takového pustím. Mamka mi vždycky, když jsem si konečně uklidil pokoj, říkala: „No podívej se, jak máš pěkně uklizeno, neříkej mi, že z toho nemáš radost?“
NEMÁM! Tohle platí jenom pro sklepy!
Konec sezóny
15.12.2020
Sezóna pomalu končí a ta nová prakticky hned začíná. Pořádná zima nebyla už dlouho, a tak se vždycky najde den, kdy se dá zachytat! Koukám se do kalendáře, jaké mám plány do konce roku. A přestože se vlastně nic nesmí, tenhle ani příští víkend ty ryby prostě nedám. Beru si klíče, odcházím do sklepa pro papíry a pro tento rok to ukončím.
Dívám se na úlovkový list a přemítám, kde se to zlomilo. Abyste rozuměli. Chytával jsem dost let jako dítě a pak mě to prostě přestalo bavit. Po přibližně desetileté pauze a každoroční otázce táty a bráchy-Tak co, kdy se k tomu rybaření vrátíš, jak pořád říkáš? Jsem se rozhodl, že přišel čas, abych to zase zkusil. Brácha nadšeně prohlásil, že jestli jako fakt jo, tak mi k Vánocům dá pruty a navijáky, ať mám s čím zase začít. Ne, nevyhodil jsem svoji starší výbavu, jenom mi to ty dva všechno vyčorovali!
Druhá sezona za mnou a já mám popsáno šest ze sedmi stran v úlovkáči. Z toho teda 6 kontrol a občas jsem během dne navštívil víc revírů. Nicméně sumář mluví jasně. Celkem 100 zapsaných docházek, navštíveno 26 revírů v západočeském, severočeském a jihočeském územním svazu. A pokud jde o úlovky? Ano ryby mám rád, tak si je občas vezmu. Nicméně jsem si letos vzal tři kapry, čtyři okouny a pár cejnů. A myslím, že to bohatě stačilo.
Vykračuji si tak po Masarykově ulici v Plzni, až dojdu k MO 1, vyběhnu těch pár schodů a celý natěšený si jdu pro novou povolenku! Ošmrdlám si ruce dezinfekcí a jdu k okénku. Během minuty je vše hotovo, já jsem o tři a půl litru chudší, ale na tváři úsměv, jako kdyby ten Ježíšek už přišel! Nedávám na sobě nic znát, ať vypadám seriózně a odcházím ze dveří. Po pár metrech sedám do auta a tam to přijde! Rozepínám pouzdro, kam jsem všechno naházel a hledím na oddíl II povolenky k lovu. Jak je bílej jako sníh, jak je ten papír neohmatanej a pevnej. Přiložím tento oddíl k obličeji a přičichnu. Ty vole, papír! Rozevřu a znovu přivoním. Smrdí to furt stejně! Rozevřu úplně a udělám totéž. Viděli jste film Vodní svět? Jak tam Kevin Costner potká druhého námořníka a obchodují spolu? A tenhle námořník vyndá dózu a z ní kusy starých tisků a říká – A víš, co mám? Papííííír, papír, papír, papír, pa-píííííír. Tak tohohle blázna si představte v autě na parkovišti u Lidlu v Plzni, a to jsem já! A teď si představte, co se dělo, když jsem začal otevírat členskou legitimaci. Jen trochu jsem ji rozevřel a pohltila mě oslepující záře nové známky! Jo, bývá to ve filmech, ale já to tak prostě viděl. Po chvíli si moje oči na to ostré světlo zvykly a já zaostřil na známku. Takže já už to vím, co tam je. A jestli se to dá zjistit? Kdo ví, já to chci vědět takhle. A aby to bylo překvapení, nepovím vám to!
A jaké jsou plány na tu příští sezonu, která začne doufám hned v lednu? Rozhodně chci popsat úlovkáč kompletně. Chci podnikat výpravy na vzdálená a neznámá místa, něco si o nich samozřejmě přečíst, ale prostě to zkoušet všude možně. A protože se u vody dějí opravdu zajímavé věci a mnohdy velmi vtipné, byla by škoda se o tyto zážitky nepodělit. Dalším plánem je tedy založení Jorgeho rybářského deníku.
Jednou jsem kolegovi na rybách řekl – Ty kráso. Nás někdo natočit, dát tomu černobílej filtr a zrychlit tak jeden a půlkrát, to by byla taková groteska, že by si Chaplin neškrt. A tak se vám o tom pokusím psát.