Tři hodiny bez záběru až nakonec přišla velká rána
22.3.2021
Začal nový týden, týden nových možností. Hurá! Můžeme chodit v celém, celičkém okrese! A já se rozhodl tuto nově nabytou svobodu ihned využít. Věci jsem si vzal s sebou do práce a jakmile to půjde, vypálím ihned k vodě. Na mapě jsem si vybral pár revírů, které bych chtěl navštívit a začal jsem pěkně od začátku. Projíždím zaplněnou Plzní a v hlavě se mi honí myšlenky, jak si najdu pěkné místo, jak si to tam pěkně všechno vybalím. Pak se posadím a tradičně si naliji šálek čaje, zapíšu docházku a všechno začne. Bože, fakt se těším! V tom míjím policejní auto a hned mě napadne: „Teda doufám, že mě při překročení okresu nebudou zdržovat!“ Na to přece není čas, ryby tam skáčou skoro na břeh! No můžou si to zkusit, jakmile ho uvidím, že na mě ukazuje a mává tou plácačkou, skončí jako Brad Pitt ve fimu Seznamte se, Joe Black, jak tam do něj mírně žďuchnou auta z obou směrů.
Žádná policie, žádné zdržování! Cedule s názvem okresu je už za mnou a mně chybí posledních 10 km... Sedím u vody, chvíli svítí sluníčko, chvíli sněží a chvíli prší. Fouká naprosto odporný severní vítr, ale jsem tu a u čaje přemýšlím, jak to dnes udělám. Mám s sebou nový prut a naviják, tak si s ním budu spíš tak hrát. Zkoušet různá krmítka, jak přesně a daleko nahodí. Sedí krásně v ruce, je lehoučký a nádherně se s ním manipuluje. Samozřejmě nejvíc se pozná, až na něm bude pěkná ryba, ale to si budu muset asi počkat.
Sedím tu tři hodiny. Tři hodiny mi fičí ledový vítr do držky! Tři hodiny poctivě přehazuji a tři hodiny se to ani nehne. Jsem spokojený, že jsem zase mohl vyrazit. Dojem však trochu kazí to počasí a zcela nehybné špičky prutů, ale i to se stává.
Procházím okolo malého a starého stavení, na pozemku několik domácích zvířat. Udělám asi deset kroků a najednou rána! Rána, ze které se mi podlomilo levé koleno. „No ty vole! Co to…“ otočím se a tam stojí kozel! Zírá na mě a nehne brvou! Vůbec mi to hlava nebere a nemůžu uvěřit, že mě právě napálil kozel do nohy! Pomalu se otáčím, abych pokračoval v cestě, jenže co se nestane. Ten malej podvraťák se na mě zase rozbíhá! Hbitě se otočím a zvolám: „Co je?!“ Ha! Funguje to, zastavil se a zase jenom zírá. Zase se otáčím, tentokrát už jen částečně a odcházím ze scény bokem a on zase! Už zase si to ke mně štráduje. Opět rychlá otočka: „Co je!“ Jestli někdo umí dobře hrát hru Cukr káva limonáda čaj rum bum, je to právě tenhle kozel! Do třetice jsem zase o něco chytřejší a tentokrát už vyloženě couvám! Vyřešeno, kozel stojí, nic nedělá, až ho to asi přestalo bavit a odchází zpět do ohrady. Do ohrady, ze které může kdykoliv odejít, nechápu, proč si onen majitel toho starého stavení dělal vůbec škodu s takovýmto řídkým plotem!
Věci uloženy v kufru, startuji motor a přemítám. „Tak! Jsem teda parádně vyfoukanej, vyzkoušel jsem novej prut a je fakt super. Neměl jsem ani záběr a potrkal mě kozel!“ A musím uznat, že víkend před uzavřením okresů, kdy jsem nachytal asi 10 cejnů od 40 do 50 cm byl trošku lepší.
